Vítá vás One way ticket. Vysláni na myšlenkovou pouť do neznáma, jsme ochotni se ve vzdálených krajinách představ, názorů a emocí utkat s drakem, který představuje naše konvenční, ustálené a pohodlné psychosomatické nastavení mysli. Ano, vím, je velmi příjemné být ukolébán pivem, masem, sedativy a televizí. Ale příteli, věř mi, že jedna vteřina opravdové skutečnosti, okamžik zbystření mysli, laskavý moment naplnění, ti bude nade všechny umělohmotné radosti našeho věku.

Jsme ochotni vydat se na cestu? Zkoumat svět a jeho pravdy v paranoidních myšlenkových výbojích,bourat tabu a být upřímní ke světu i k sobě, řítit se bezhlavě do brlohů chudiny a hledat ve špíně a prachu ukryté diamanty, vrtat se v nose s pomalu uhnívající střední třídou nebo prolévat svá hrdla šampaňským s těmi, co nad tím vším vyzráli?

Nebude to příjemné, budeme hladovět, trpět nespavostí, snášet nepřízeň davu,občas dostaneme přes záda holí, ale kamarádi, pravím vám, že jen když prošmejdíme všechny komnaty myšlenkového světa jako odvážní duševní akrobaté, nevyhýbaje se odvrácené straně měsíce ani žádným svým slabostem, že jen když zapomeneme na ustálenou, sedativní a abstraktními strachy posedlou hru naší  roztěkané mysli, že jen když zapřeme sami sebe a necháme stát chvíli stranou naše zvrácené představy o sobě samých a o světě, jež nás stále ještě obklopuje, že jen tehdy, když se svobodně a bez předsudků odevzdáme, celí a bezvýhradně, můžeme zahlédnout cíp pravdy, perličku na dně, jiskřivé pírko Ptáka Ohniváka, lechtajícího nás na jemné buničině duše, aniž by od nás na oplátku cokoliv očekávalo.

Takže. Žádná jízdenka zpět do ustáleného komfortu duše nás nečeká. Gauč pohodlné přesycenosti byl dán do výprodeje. Jistota našich pravd lítá jako kulička v ruletě a jediná cesta zpět vede do ztracených komnat našich srdcí, jež ztučněly lhostejností, lenivostí a neustálým uspokojováním uměle vytvořených potřeb.

Naší jedinou jistotou zůstává, že žádnou jistotu nemáme, nikdy jsme neměli a je jen na nás, zda touto jednosměrnou cestou za obzor naší krajin vnitřních i vnějších nalezneme Eldorádo.

Třeba zrovna takové, o kterém zpíval jeden skvělý český slavík.

„Protože my už dávno víme, že nad zlato a bohatství je moudrost a uvážlivý čin,
že Eldorádo není kdesi v dálce, ale docela blízko – v našich srdcích a v našem myšlení.
A že jeho pravé jméno je svoboda, pravda a porozumění.
Nosíme je v sobě a ptát se na ně je naše přirozená povinnost.“

„Jít a hledat Eldorádo,
zbávené vší bídy člověčí.
Jít a hledat Eldorádo,
kde je láska,mír a bezpečí…“